Meduňka lékařská se svou příjemnou citrónovou vůní, která příznivě působí na lidskou psychiku, zastává čestné místo v každé správné bylinkové zahradě. Původem se však o evropskou rostlinu nejedná. Přirozeně ji bylo možné objevit ve východním Středozemí či Malé Asii. Její účinky však Evropě nezůstaly utajeny. Mezi lidmi se jí říká také včelanka, včelník, matečník, rojovník, medunice, medlinka, lemonika či marulka.
V 7. století ji přinesli Arabové do Španělska a na jejím postupném rozšíření se podíleli především karmelitáni. Není divu, že se meduňka zpočátku pěstovala zejména v klášterních zahradách. Jistě jste slyšeli o “karmelitských kapkách”, které pomáhaly při bolestech hlavy, nevolnosti a zklidnění nervového systému. Postupně se obliba meduňky rozšířila a dnes se pěstuje pro její léčivé účinky po celé Evropě.
Na meduňku ve volné přírodě téměř nenarazíte. Pěstuje se uměle ve velkém na polích pro účely farmaceutického, potravinářského i kosmetického průmyslu, i menším množství na zahradách i doma v květináčích a truhlících.
Účinné látky obsahují listy a nať meduňky. Meduňka obsahuje zejména silice (např. citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol), třísloviny, kyselinu hydroxytriterpenovou (např. kyselina ursolová) a v menším množství také kyselinu kávovou, enzymy, hořčiny, slizovité látky, flavonoidy a minerální látky.
Meduňka byla ve starověku považována za nejúčinnější prostředek k tlumení nervového napětí a úzkosti. Jeden z herbářů jí přičítal schopnost „obnovovat mládí, posilovat mozek, odstraňovat malátnost a předcházet plešatosti“. Hlavní obsahové látky jsou silice a triterpenové kyseliny. Extrakt z rostliny působí sedativně, to znamená, že navozuje pocit spánku, únavy. Má antioxidační účinky a přispívá k normální funkci dýchacích cest
© Janova Hora s.r.o.