Druh vznikl pravděpodobně extrémní geografickou izolací (alopatrická speciace) od mateřské populace včely východní, a to v době evolučně „nedávné“ – asi před 10 000 lety. Podle moderních genetických analýz k přenosu z Asie došlo několikrát a to po dobu několika milionů let. Oblast původního rozšíření zahrnovala Afriku, Blízký východ a Evropu. Do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland byla přivezena až v 17. století, na Dálný východ až začátkem 20. století. Svá hnízda staví na chráněných místech, přičemž jsou jednotlivé plásty umístěny vedle sebe. Mezi ostatními druhy včel je nejvíce hospodářsky využívána.
Včela patří mezi zvířata s největším hospodářským využitím (opylení, med, vosk, propolis, mateří kašička, jed...). Včelí matka (královna) je i v rámci hmyzí říše abnormálně plodná - klade až 2000 vajíček denně, stejně tak je na hmyzí poměry abnormální i její dlouhověkost (2 - 3 roky, někdy až 5 let)
Trubci často poletují i do velkých vzdáleností, přičemž přenocují v cizích úlech jako v hotelu (jsou jediný, kdo může do cizího úlu)
Vžité a ustálené mýty a polopravdy:
Žihadlo: včela skutečně po vbodnutí žihadla (na rozdíl od vosy) umírá, ovšem je to jen půlka pravdy. Žihadlo včely má zpětné háčky proto dochází při vbodnutí do kůže savců k jeho vytržení a úhynu včely. Ovšem chitinová schránka hmyzu je měkká, proto po útoku na jiný hmyz (především další včely) včela nehyne. Včelí matka pak zpětné háčky na žihadle nemá vůbec, ovšem není pravdou, že její žihadlo je pro člověka nejobávanější - matka jej používá výhradně k boji s jinou matkou. Obdobně liché jsou i obavy z trubců - ti nemají žihadlo vůbec. (viz. detail včelího žihadla níže v galerii)
Kvůli zpětným háčkům se žihadlo z rány nemá vytahovat prsty, ale „odškrábnout” (chytnutím mezi prsty se vstříkne i zbytek jedu).
První vbodnuté žihadlo uvolní kromě jedu též jedové feromony, které jsou výzvou k útoku i pro ostatní včely (nakyslá vůně je vnímatelná i člověkem).
Pohyb zadečku (smršťování a roztahování) není signálem k útoku a obavě ze žihadla, jak se obecně traduje, ale je způsobený dýcháním včely (pohyb vzdušnic)
Jed: O síle včelího a potažmo vosího a sršního jedu kolují legendy v obou extrémních rovinách, prvada je však opět poněkud jiná... Nejobávanější je bodnutí sršní, ovšem ve skutečnosti je včelí jed několikanásobně silnější než sršní a zrovna tak ho má včela k dispozici více. Žihadlo od sršně je pak bolestivější než od vosy. Na rozdíl od včely však vosa i sršeň dokáže bodat opakovaně, sršeň umí dokonce vstříknout jed do očí až na vzdálenost 40 cm. Přesto jsou obavy ze sršní neopodstatněné, jelikož se jedná o mírumilovného a téměř neútočícího živočicha. Pravděpodobně nejnebezpečnější nejsou tedy ani včely ani sršně, ale vosy. Vosí bodnutí je sice nejméně bolestivé, ale může být opakované. Vosa pro povel k útoku daleko nejde a především na rozdíl od včel a sršní se vosy rády lepí na každý kousek právě konzumovaného jídla či pití. Často tedy aplikují svůj jed do oblasti obličeje nebo dokonce jazyku či ústí hrtanu. (viz. rozdíl mezi včelou, vosou a sršní níže v galerii). Na druhou stranu však ani není pravdivé tvrzení, že včelí žihadlo nic není... Za normálních okolností sice skutečně o nic nejde, ale jsou i vyjimky... A to nejen alergici, ale často se to týká i zdravých lidí - velmi nebezpečné může být žihadlo v ústech a neobvyklé není ani, že včela trefí přímo některou z cév... V takovém případě pak často dochází i ke krátkému bezvědomí nebo několikadenní bolesti či omezení hybnosti např. končetiny.
Zrak: Oko včely je sice složené, ale včela nevidí mozaikovitě - její mozek jednotlivé obrazy spojí v jeden. (viz. detail včelího oka níže v galerii).
čela má obrvené oko  - mezi jednotlivými "očky" vyrůstají brvy, což vypadá jakoby měla včela chlupaté oči
Orgie či lenost včelích královen: Obojí tvrzení je zcela liché - včelí matka se páří jen jednou za život - jakoby do zásoby. Spáří se s 6 - 10 trubci (kteří poté uhynou) a jejich sperma si uchovává v semenném váčku po celý život. Zjednodušeně řečeno se trubčím spermatem v průběhu života oplodňuje sama. Matka je sice celý život krmena a obskakována dělnicemi, ale klade denně 2000 vajíček, někdy až 5000 za jediný den - to je fuška, která je extrémní i ve světě hmyzu.
Pracovitý jako včelka... Včela je bezpochyby abnormálně pracovitá, ale neplatí to obecně na všechny včely...V každém úlu se ročně vystřídají dvě generace včelstva - letní a zimní. Extrémně makavá je jen ta letní, která se doslova upracuje k smrti. Tato generace na podzim umírá a předává úl zimní generaci. Ta žije až do jara a její jedinou prací je vychovat pracovitou letní generaci (v zimním včelstvu chybí trubci). Zimní generace nesbírá pyl, ten je nasbírán na celou zimu již generací letní.