Označení pampeliška (oblastně s různými hláskovými obměnami) pochází buď přes označení pléška (mnišskou pleš připomínající), používané ve valašských nářečích, nebo ze starohornoněmeckého pappala (kaše) či z latinského pappus (chmýří), ale i postupnou kombinací uvedených původů.^[3] Polský název mniszek totiž může odpovídat překladu pop/kněz (lidově např. kněžská pleš) a ten německému pǫp/Pappus/chmýr. Staročeské pojmenování smetanka je pak odvozeno od smetany. Podobně označení mlíčí používané pro zelenou část rostliny je odvozeno od mléka. Dále se vyskytují pojmenování měsíček v jižních Čechách a májíček ve Slezsku.
Pampeliška je dvouletá nebo trvalá plevelná léčivá bylinka (je jí více jak 120 druhů) s jedním hlavním kořenem, má nápadně žluté květenství (kvete od dubna do června, někdy i opět na podzim), které často vidíme na loukách a zahradách. Pampeliška patří mezi významnou bylinu, sbírá se květ (březen, duben), kořen před rozkvětem (duben až květen) a nať(květen až září). Čerstvé listy jsou lehce nahořklé (jsou bohaté na draselné soli) a jsou bohaté na vitamíny A, C, D, B (B2, B8, B11), E, K, betakarotenů, aminokyselin, hořčínů (taraxacin, taraxasterin, lactopicrin), dále představují významný zdroj křemíku (kyseliny křemičité), inulinu, sodíku, draslíku, mědi, manganu, vápníku, fosforu a železa (mají dokonce dvakrát vyšší obsah železa než špenát). Kořen smetanky obsahuje třísloviny, aminokyseliny, steroly, fytoncidy, polysacharid inulin, betakaroten, křemík, draslík, vápník, železo a další vitaminy a minerálních látky. Celá rostlina je prostoupená mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu – latex, zanechávající po zaschnutí na kůži tmavé skvrny.